Svědectví

Stalo se to před více než deseti lety.

Můj děda ležel vnemocnici svážnou chorobou. Jeho stav se stále zhoršoval. Když jsem byla u dědy vnemocnici, začala jsem se za něho modlit Korunku kBožímu milosrdenství. Věděla jsem, jakou sílu má tato modlitba a jak působí, když se modlí u umírajícího. A co když děda už opravdu umírá?

Děda byl pokřtěný, vBoha věřil, ale do kostela a ke svátostem téměř nechodil. Trápila mě myšlenka, že děda může odejít na věčnost nepřipravený. Nevěděla jsem tehdy na koho a kam se obrátit, aby kdědovi mohl přijít kněz. A byla jsem také velmi ostýchavá. Díky Bohu pomohla jedna sestra, která zaopatření zařídila. Měla jsem ztoho velkou radost.

Za pár dní jsem opět jela spříbuznými navštívit dědu do nemocnice. Chvíli jsem seděla na chodbě na lavičce. Prošla kolem nás jedna hezká starší paní. Šla navštívit svého nemocného manžela, který ležel hned ve vedlejším pokoji. Nějakou chvíli si ti dva spolu povídali, procházeli se a vůbec se nezdálo, že pán je velmi nemocný. Náhle se však jeho stav zničeho nic začal prudce zhoršovat. Začal blouznit, těžce dýchal a přestával vnímat okolí. Museli mu dát něco na zklidnění. Když jsem to všechno viděla, ihned jsem se za toho pána začala modlit Korunku kBožímu milosrdenství… Blížil se konec naší návštěvy, a tak jsme odjeli domů.

Když jsme opět za pár dní jeli navštívit dědu, byl na tom stále stejně. Také jsme se ptali na onoho pána, protože ve vedlejším pokoji už nebyl. Oznámili nám, že zemřel…

Můj děda žil ještě několik málo dní. Když přišel jeho čas, ve spánku odešel domů ke svému Otci.

Díky tomuto příběhu jsem zakusila sílu Korunky kBožímu milosrdenství a sílu modlitby vůbec. Kéž je tento příběh povzbuzením i po nás všechny. Chci vás všechny povzbudit kdůvěře vBoží milosrdenství, i kdyby se zdálo, že všechno je ztraceno. Bůh zachraňuje stále, i vposlední chvíli našeho života. Má soucit snaší slabostí. Mějme i my soucit se všemi, zvláště s ubohými a slabými, a to i stěmi, kteří zatím nemají dost sil povstat ze svých slabostí nebo se ocitli vobtížné neřešitelné situaci, kteří zůstávají na okraji společnosti i církve, a místo odsuzování jim raději pomáhejme a modleme se za ně. Buďme svědky milosrdné Boží lásky, aby co nejvíce duší poznalo našeho Pána jako bez přestání milujícího Otce.

Pavla

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace